Monitorování pacientů
s Bechtěrevovou nemocí

Jak se léčí ankylozující spondylitida?

Onemocnění je chronické a nevyléčitelné, což ovšem neznamená, že se jeho příznaky nedají dobře zvládat. Současné léčebné postupy umožňují významně zmírnit intenzitu zánětu, podstatně tlumit bolest a zlepšit pohyblivost. Pokud je navíc k léčbě přistoupeno včas, je možné odvrátit rozvoj nevratných změn a vést v řadě případů plnohodnotný a kvalitní život.

Léčba je komplexní, většinou dlouhodobá a vyžaduje kombinaci nefarmakologických a farmakologických přístupů. Důležitá je změna životního stylu, nezbytností je každodenní cvičení, využívá se ambulantní léčebné rehabilitace, event. lázeňské léčby, tak aby se uvolnilo svalové napětí a páteř zůstala pružná a pohyblivá. Často je pro snížení bolesti a zánětu nezbytné užívat nesteroidní antirevmatika. Pokud jejich pravidelné užívání nezabírá, může být vhodná biologická léčba nebo cílená syntetická léčba. V některých případech je nezbytná léčba chirurgická, operace může být zaměřena na odstranění zbytnělé kloubní výstelky, náhradu kloubu nebo stabilizaci páteře.

Protizánětlivé léky se dělí na 4 skupiny:

1. nesteroidní antirevmatika
2. lokálně podávané glukokortikoidy
3. biologické léky
4. cílené syntetické léky

Co je cílem léčby?

Cílem léčby je potlačení zánětu páteře a kloubů, úleva od bolesti a zachování pohyblivosti. V lékařské terminologii je cílem léčby remise nebo nízká aktivita nemoci. Důležité je také zmírnit mimokloubní projevy. Léčba se řídí doporučenými postupy mezinárodních a národních odborných společností, které přesně definují cíle léčby, jaké léky použít a jak hodnotit účinnost a bezpečnost léčby. Pokud se onemocnění daří držet pod kontrolou, významně se zpomaluje nevratné poškození páteře a poškození kloubů, celkově je tak zachována slušná kvalita života, schopnost věnovat se běžným aktivitám, sportu a práci.

Co je strategií léčby?

Základní strategií v léčbě ankylozující spondylitidy je vedení léčby k cíli ve snaze navodit neaktivní onemocnění, v lékařské terminologii se hovoří o remisi, přijatelnou alternativou je nízká aktivita.

Lékem první volby při bolestech zad nebo kloubů jsou nesteroidní antirevmatika, mají většinou dobrý a rychlý protizánětlivý i analgetický účinek. V některých případech se musí podávat dlouhodobě. Pokud pravidelné podávání tohoto přípravku nezabere během dvou týdnů, je doporučeno vyzkoušet jiné nesteroidní antirevmatikum. V některých případech je nutné provést lokální obstřik kloubu kortikoidem, někdy lze při otoku periferních kloubů nasadit sulfasalazin.

Pokud je účinek dvou nesteroidních antirevmatik nedostatečný, je v praxi doporučeno zahájit biologickou léčbu, zvážit je možné i cílenou syntetickou léčbu. Účinek této léčby je většinou rychlý, pokud ale není dosaženo cíle léčby do 3 měsíců, je doporučeno léčbu změnit.